Zajímavosti

ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM - Poodhalená tajemství Dvora Králové

V současné době nelze v historickém centru Dvora přehlédnout výrazný stavební ruch, který je provázen záchrannými pracemi archeologického výzkumu. Co se týče plochy náměstí, byly záchranné práce zahájeny ve druhé polovině června v souvislosti s výstavbou inženýrských sítí a obnovou dlažeb. Zároveň byla zahájena přestavba teplovodů a výstavba několika nových přípojek.

První archeologické nálezy ve Dvoře Králové pocházejí již z 19. stol., poslední pak z 60. let pod vedením A. Hejny a V. Vokolka. Současné výzkumy jsou tak po dlouhé době první příležitostí, jak poodhalit tajemství, které se skrývá pod povrchem. Archeologické situace jsou průběžně fotograficky, kresebně a geodeticky dokumentovány. Z terénu jsou nálezy odváženy do laboratoře k dalšímu ošetření (umytí, konzervace, evidence) a dokumentace archeologických situací jsou zpracovávány do nálezové zprávy.

Při výzkumu domu čp. 83 jsme se nejhlouběji dostali do 14. století. Zajímavější jsou však v tomto případě pozůstatky starších hrázděných domů, resp. jejich spálených trosek. Zásypy kleneb přinesly nálezy kamnových kachlů datovatelných do 16. století, které mají řadu zajímavých motivů a ukazují vysoký stupeň uměleckého řemesla. Zajímavé výsledky měla sonda položená v teplovodní přípojce za čp. 7 v Horově ulici, ve které byla nalezena kamenná zeď náležící staršímu domu z raného novověku, odpadní vrstvy a roubením vydřevená jímka. Velice bohaté byly nálezy keramiky především ze 16. století.

Prvními nálezy z náměstí, na které se vůbec narazilo po odstranění současné dlažby z kostek, jsou různé dlažby z valounů, které můžeme datovat do období 18.-19. století.  Pod nimi se nacházejí ještě starší dlažby z období 15.-17. století.  Na dlažbách, ale i mimo ně, se běžně nachází rozšlapaná keramika a především drobné kovové nálezy poztrácené lidmi, především mince, které jsou výborným vodítkem pro datování období, ve kterém daná dlažba fungovala. V ploše náměstí a následně i v rekonstruovaném teplovodu jsme dále odkryli základy bývalé školy, která se nacházela při východní straně náměstí. Zdá se, že budova byla přestavována, a je možné, že měla i staršího předchůdce. V rámci stavebních prací však nebyla možnost podrobněji prozkoumat základy do hloubky a tyto otázky zůstávají ponechány pro budoucí archeology. Zatím nejzajímavější a také nejstarší nálezy pocházejí z výkopů pro kanalizace a nové přípojky teplovodů. Zároveň můžeme říci, že tyto nálezy souvisí s hospodařením s vodou ve středověkém městě. Zásobování města čerstvou vodou bylo vždy jedním ze základních problémů zdravotního stavu populace. Obvykle se využívaly studny ve dvorcích za domy, kde však voda rychle ztrácela kvalitu vlivem prosakování fekálií. Poté byla využita jako odpadní jáma a septik a o kus vedle byla vykopána nová studna a celý cyklus se opakoval. Na parcelách domů se tak dá najít jímek většinou hned několik. Snaha o zlepšení zásobování vodou vedla obvykle od 15. století k výstavbě vodovodů. Při východní straně Masarykova náměstí se nachází mohutná vrstva jílů se zbytky organických materiálů (větviček, listí apod.) a drobnými zlomky keramiky, které ukazují na možnost existence nějakého staršího otevřeného drobného vodního toku, snad umělého, už snad v 15. století. Stopu tohoto koryta později sleduje mohutný kamenný kanál, který fungoval ještě v 19. století a který můžeme spojit s jedním z tzv. městských potoků, které jsou zachyceny ještě na plánech stabilního katastru z r. 1842. Ve stejném prostoru pak byly nalezeny roubené stavby (tzv. haltýře) o půdorysných rozměrech kolem 2x2 m, jejichž zásypy obsahují obrovské množství domovního odpadu – nálezů ve formě keramiky, skleněných nádob, zvířecích kostí ad. Před tím, než se z nich staly odpadní jímky, nepochybně sloužily k zadržování vody. O tom, zda skutečně sloužily k přechovávání ryb k prodeji, můžeme asi jen spekulovat. Není úplně pravděpodobné, že by byl ve Dvoře obchod s živými rybami tak rozsáhlý. Z vodního toku nebo kamenného koryta se voda nabírá přece jen špatně. Je tedy otázkou, zda u těchto domů, které byly proti přirozenému spádu vody, a nebylo tedy možné vybudovat přímo dřevěný vodovod, nebylo voleno toto řešení studnami. Nejstarší haltýř, který jsme odkryli, můžeme na základě nálezů datovat do druhé poloviny 15. století, nejmladší pochází z 18. století.

V hlubších vrstvách se dostáváme i ke kořenům města. Tedy k nálezům, především keramiky, ze druhé poloviny 13. století. Mezi drobné zajímavosti z posledních dnů patří objev zdí patřících k Šindelářské bráně, nález cenného poháru pocházejícího z moravských Loštic a kamnových kachlů s nápisy. Jejich rozluštění nás však ještě čeká.

Chcete-li se o archeologickém výzkumu dozvědět více, přijďte na přednášku „Poodhalená tajemství města“, která se koná 30.9. 2010 v městském muzeu.

Milan Kuchařík, archeolog, Labrys o.p.s.

kucharik@labrys.cz

Městské muzeum představilo zajímavý projekt ŽIVÉ / NEŽIVÉ, jenž netradičním způsobem propojuje vědu a umění. Autorkou projektu, který finančně podpořilo i město Dvůr Králové, je výtvarnice - šperkařka MgA. Martina Mináriková, s kterou Vás blíže seznámíme v následujícím rozhovoru.

Chtěla jste vždy dělat šperky?

Na střední školu jsem se původně hlásila na grafiku, protože jsem kreslila. Táta (Marián Minárik, kameraman – pozn. redakce) ale chtěl, abych šla na obor, kde budu moci pracovat s třetím rozměrem, proto jsem se nakonec přihlásila na keramiku. Na šperk mě posunul profesor ze střední školy. Asi si všiml mého smyslu pro detail a doporučil mi šperk studovat.

Jak jste se dostala do Dvora Králové n.L.?

Byla jsem dítě z velkoměsta, z Bratislavy, pak z Prahy, kde jsem také po ukončení vysoké školy bydlela. Potom jsem se musela narychlo vystěhovat z bytu a ještě navíc jsem měla úraz, tak mně všechno převezli sem do Dvora Králové a já už tu zůstala. Ze Dvora pochází moje matka, máme tady rodinný dům. V domě jsem si zřídila ateliér, kde tvořím, a do Prahy dojíždím. Oceňuji to ticho, ten klid. Kdyby to ale bylo blíž k Praze, bylo by to lepší.

Je o Vás známo, že inspiraci pro své šperky hledáte v oblasti vědy. Kdy jste se o vědu začala zajímat?

Na vysoké škole se po revoluci změnili profesoři. Přišel prof. Vratislav Karel Novák a začal nám dávat úplně jiná témata. První téma bylo maska a druhé člověk. Téma člověk řeším od doby, kdy mi bylo poprvé zadáno – to byl rok 1991. Dlouhou dobu jsem se zabývala duchovní symbolikou, ale pořád se to točilo v kruhu, proto jsem se začala zajímat o vědu. Přivedl mě k ní biolog doc. RNDr. Josef Reischig, CSc. V časopise jsem viděla jeho mikroskopické fotografie, které byly podobné s mými kresbami. Kontaktovala jsem jej, on mi ukázal víc svých prací, a tak jsem se vlastně dostala k vědě. Začala jsem se víc orientovat ze symboliky duchovní spíš na vědeckou. Je tam tolik zajímavého, spoustu věcí ani vědci nedokážou vysvětlit, v této oblasti je pořád co objevovat.

Vaše výstavy představují propojení fotografie a šperku. Jak všechno začíná? Vznikají nejdřív fotografie a potom šperk, nebo naopak?

Je to jedno s druhým, nemá to nějaký přesný postup. Třeba mě zaujala fotografie pořízená elektronovým mikroskopem, kterou jsem viděla u profesora Špačka. Bylo to něco úžasného - molekula paměti. Inspirovala mě k vytvoření náhrdelníku a brože.

Pro Městské muzeum ve Dvoře Králové n.L. jste připravila výstavu ŽIVÉ / NEŽIVÉ, která se od vašich předchozích projektů liší. V čem?

Je to postavené jako vzdělávací projekt, který je věnovaný počítačové mikroskopii a procesům, na které je nutné dívat se pomocí lupy, mikroskopu či fotoaparátu. Navíc jsem přidala výsledek kreativity - návštěvníci se mohou aktivně zapojit a vytvořit společnými silami vlastní dílo. Vytvoření výtvarného díla vyžaduje představivost a fantazii a podněcuje ji. Když si člověk věci prakticky vyzkouší, úplně jinak se mu pak uchovají v paměti. Výstava je o tvořivosti, hravosti a kreativitě.

Výstava má tři části: vaše šperky, fotografie prof. Josefa Špačka, anatomickou kresbu a obrazy PhDr. Josefa Bavora. Jak vás napadlo dát se dohromady?

První byla knížka prof. Špačka „Svět pod mikroskopem – pro kluky, holky a jejich rodiče“, která představuje dětem mikroskop a to, jak se dívat na věci kolem nás. S prof. Špačkem jsem se seznámila na workshopu „Dialog vědy s uměním“ v jižních Čechách, kam každý rok jezdím. Konají se tam přednášky a výtvarné dílny a on byl mezi přednášejícími. Na přednášce mě zaujaly jeho fotky. Později jsem ho kontaktovala a požádala o spolupráci na projektu. PhDr. Bavor vedl na workshopu jednu z výtvarných dílen. Již dříve mi však o něm vyprávěla paní Dana Voňková z Českého rozhlasu Hradec Králové, navíc jsou s prof. Špačkem přátelé.

Co děláte, když nelistujete odborným časopisem nebo nevytváříte šperky?

Ráda fotografuji, hlavně jídlo. Když už jdu něco vařit, upravím to tak, aby to hezky vypadalo, nafotím to a vložím na webové stránky www.mujplan.cz pod přezdívkou „ma“. Dávám tam také své recepty. Další fotoalba různých žánrů mám na své adrese www.mami.rajce.net. Dále chodím na jógu, to je dobrá forma relaxace.

Jaké máte plány do budoucna? Co připravujete, na co se můžeme těšit?

Já nemám plány do budoucna. Docela se mi zalíbily vzdělávací projekty, když vidím, že je o ně zájem. Tedy pokud něco, tak možná v tomto duchu. Propojit umění ještě s něčím praktickým, to se mně docela líbí. Původně nebyl můj záměr věnovat se tomu pořád. Teď když vidím, že to funguje, klidně podobnou výstavu udělám.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchu s dalšími projekty.

text: Alexandra Jiřičková / foto: Tomáš Vlk

fotografie šperků: Martin Tůma

ROZHOVOR S OCENĚNÝM VÝTVARNÍKEM MILOŠEM PETEROU

Malíř a grafik Miloš Petera za svou dosavadní kariéru nasbíral řadu ocenění. V letech 1996 – 1998 obdržel medaili A. Einsteina, G. Bella a A. Clarka za zastoupení ve sbírce Českého Telecomu. Státního ocenění jeho práce se mu dostalo ve formě výstavy v kuloárech Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v září 2006. Výstavě předcházelo v prosinci roku 2005 přijetí na rautu u prezidenta republiky v rámci setkání s východočeskými umělci.

Teď do své sbírky přidává další ocenění. Na podrobnosti jsme se zeptali přímo Miloše Petery.

Na konci ledna jste dostal Řád maltézského kříže od švýcarského vydavatelství „HÜBNERS Verlag“, které vydává encyklopedii „WHO IS WHO“. Jedná se o ocenění za celoživotní tvorbu nebo za nějaké konkrétní dílo?

Není to za celoživotní tvorbu, je to za dlouholetou spolupráci se švýcarskými galeriemi. Vznikla tuším v roce 1983 nebo 1984. To je příběh, který navazoval na období 70.let, kdy jsem v Československu nemohl vystavovat. Byl jsem z toho dost nešťastný. Tehdy mohli vystavovat a prodávat výtvarná díla jedině umělci organizovaní ve Svazu výtvarných umělců. Já tehdy nebyl členem. V této době mě kamarád seznámil s ředitelem pražského ART CENTRA, což byl podnik, který měl výhradní právo na vývoz našeho umění do západní Evropy. Chodilo to tam tak, že na každý týden byli zváni šéfové galerií z různých států, tu z Francie, tu z Belgie a nabízela se jim umělecká díla. Já jsem v tom jednom termínu předložil své práce a zrovna na mě vyšlo Švýcarsko. Přijeli z galerie v Zürichu a projevili o mé práce zájem. Tehdy začala spolupráce, která trvá do dnešních dnů. Aby někdo neměl velké oči, že ode mě každý rok Švýcaři nakupují, dělo se tak s odstupem 4 – 5 let. Dalo by se říct, že k loňskému roku to byla taková 25letá spolupráce se švýcarskými galeriemi, především v Zürichu a Lausanne, která vyvrcholila tím, že vydavatelství HÜBNERS mi udělilo mezinárodní Řád maltézského kříže (kříž se zlatým emblémem vydavatelství - pozn. autora článku). K řádu patří také zápis do encyklopedie „WHO IS WHO“, kde jsou životopisná data osobností České republiky nejen z výtvarného umění, protože tento řád se každý rok udílí i v jiných oborech, např. za vědu, techniku politiku, výzkum, sport. Tentokrát jsem ho za Českou republiku z výtvarných umělců dostal já, ostatní 4 ocenění byli vědci.

Takové ocenění určitě potěší a povzbudí v další práci. Jaké projekty chystáte do budoucna?

Již dva roky pracuji na publikaci a byl bych rád, kdyby už byla hotová.

To připravujete nějakou monografii?

Je to druh monografie. Sice taková ta správná monografie by měla být silnější. Ale má to charakter monografie.

Co v publikaci najdeme?

Kniha má dvě části – textovou a obrazovou. V textové části najdete výroky kunsthistoriků, povídání, jak jsem se stal malířem apod. V obrazové části uvidíte fotografie z významných akcí a výstav. Bude tam také 25 – 26 reprodukcí mých obrazů. Byl bych moc rád, kdyby byla v květnu hotová. Ale jako u všeho dnes je to otázka peněz. Já jsem měl štěstí, protože jsem na svou publikaci našel sponzory mezi kulturními podnikateli, kterých je celkově velice málo.

A nějakou výstavu připravujete?

Na letošní rok nemám domluvenou žádnou výstavu, protože nemám peníze ani sponzory. Všechno jsem zaměřil na publikaci. Mám jen takové výhledové myšlenky. Ale myslím si, že by další výstava mohla být v galerii „NA HRADĚ“ v Hradci Králové, ale až napřesrok (2011). Náš předseda Unie výtvarných umělců se mnou o tom už několikrát hovořil.

Já jsem to trochu opomíjel, protože jsem měl hodně akcí. Udělám to tam rád, protože jsem Hradečák. Tak bych měl ve svém rodném městě zase udělat výstavu. Je to už 6 let, co jsem měl poslední výstavu v Hradci Králové v galerii CELEBRIS.

Já Vás už dlouho přemlouvám, abyste udělal výstavu tady u nás v Městském muzeu. Nabízí se rok 2012, kdy Vás čeká další životní jubileum, nechcete zvážit, že by se při této příležitosti uspořádala výstava?

Teď abych to řekl hodně hlasitě. Neříkám, že ne, ale neříkám to na 100 %. Pamatuji si naši poslední rozmluvu. Tehdy jsem řekl, ano, určitě ve Dvoře Králové nad Labem udělám výstavu, ale když to stihnu, bude to ta poslední. Je to takový životní symbol. Nebyl bych první umělec, který by to tak udělal. Život je koloběh a na konci se vrací tam, kde začínal. Rád bych to udělal také tak. Začínal jsem v roce 1959 ve výstavní síni Staré radnice. Tak uvidíme….

Děkuji za rozhovor, přeji hodně úspěchů v další práci.

Text: Mgr. Alexandra Jiřičková / foto: Tomáš Vlk